Obsah stránky
Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání
Studující od 2021
Základní charakteristika
Bakalářské studium Tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělávání je nabízeno v dvouoborové variantě v prezenční formě.
Bakalářské studium studijního programu Tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělávání připravuje vysokoškolsky vzdělané odborníky pro široké uplatnění v profesích vázaných na tělovýchovné a sportovní volnočasové aktivity dětí, mládeže i dospělých, na práci v institucích, které s těmito aktivitami souvisejí. Obor neposkytuje kvalifikaci pro práci učitele na jakémkoli stupni školy, avšak je koncipován jako předstupeň navazujícího magisterského studia Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň základní školy a střední školy.
Oborová příprava pro práci v tělesné výchově a sportu je založena na předmětech všeobecného univerzitního základu, včetně složky pedagogicko-psychologické, na skupině biomedicinských disciplín, dále antropomotoriky, kineziologie, historie a současnost tělesné kultury, sportovního tréninku, psychologie a sociologie tělesné výchovy a sportu a dalších. Pohybové dovednosti, didaktické, metodické a organizační vybavení získávají studenti ve sportovních disciplínách, jako je atletika, gymnastika, plavání, sportovní hry, outdoorové aktivity, lyžování, bruslení a lední hokej, sporty a pobyt v přírodě, ve zdravotní a aplikované tělesné výchově, sportovních masážích a regeneraci aj. Vzdělávání se realizuje v podobě průběžné semestrální výuky či formou internátních kurzů. Absolvování uvedených disciplín zakládá základní stupeň trenérské nebo cvičitelské kvalifikace.
Skupina povinně volitelných předmětů vytváří nadstavbu, z níž si student vybírá disciplíny dle svého zájmu a předpokládané budoucí profesní orientace. Student je souběžně vzděláván ve druhém aprobačním oboru, jehož výběr je variabilní. Absolvent má vytvořeny předpoklady k úspěšnému studiu navazujícího magisterského programu učitelství tělesné výchovy Profil absolventa tohoto oboru odpovídá „obecnému“ profilu absolventa bakalářského studia specializace v pedagogice ve studijním oboru se zaměřením na vzdělávání na UK v Praze, Pedagogické fakultě.
Absolvent tohoto studijního oboru má všechny předpoklady pro to, aby pokračoval v magisterském studiu Učitelství VVP pro ZŠ a SŠ (tělesná výchova) na UK v Praze, Pedagogické fakultě nebo na jiných vysokých školách.
Plány příslušné pro novou akreditaci (prezenční forma).
Průvodce studiem
Garant: Mgr. Šárka Panská Ph.D.
Státní zkoušky
1. část SZZ: Tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělávání
Zkouška se skládá ze třech oblastí, přičemž první část zahrnuje historii tělesné kultury, didaktika TV, psychologie TV a sportu. Druhá část je věnována anatomii člověka, fyziologii tělesných cvičení a zdravotní TV. Třetí část je zaměřena na teorii a didaktiku sportovního tréninku, antropomotoriku a biomechaniku. Nejsou povoleny žádné materiály.
2. část SZZ: Obhajoba bakalářské práce
Ústní část zkoušky
V průběhu SZZ si student losuje 3 otázky z různých okruhů. V rámci 20minutové přípravy si připraví odpovědi (možno písemně). Při samotné zkoušce může jako vodítko použít svou písemnou přípravu, není však vhodné, aby odpovědi četl. Vzhledem k šíři jednotlivých okruhů se zkoušející mohou zeptat pouze na část vybraného okruhu. Při hodnocení studenta se přihlíží pouze k tomu, co student před komisí přednesl, nikoliv to, co má napsané v přípravě. Zkouška trvá 20-30 minut. Členové komise studenta oznámkují z příslušného okruhu, výsledná známka je průměr všech známek. V případě, že je student hodnocen z jednoho okruhu známkou 4, výsledná známka je 4.
Rozdělení okruhů:
A) Historie tělesné kultury. Didaktika TV. Psychologie TV a sportu
B) Anatomie člověka, fyziologie tělesných cvičení. Zdravotní TV
C) Teorie a didaktika sportovního tréninku. Antropomotorika. Biomechanika
Okruh A)
1. Tělesná kultura ve starověkých civilizacích, Řecko a Řím, starověké olympijské hry, jejich odkaz dnešku.
2. Tělesná kultura ve středověku, zejména rytířská výchova.
3. Tělesná kultura v období humanismu a renesance, filantropismus.
4. Vznik a vývoj novodobého sportu, anglický systém sportů a her, novodobé olympijské hry, úspěchy českých sportovců na olympijských hrách.
5. Novodobé systémy tělesné výchovy, německé turnérství, švédská gymnastika, francouzská přirozená metoda, novorakouská metoda.
6. Počátky a vývoj tělesné výchovy a sportu v českých zemích – tělovýchovné ústavy, vznik tělovýchovných organizací, Sokol.
7. Dětská a mládežnická hnutí, YMCA, YVCA, skauting.
8. Vývoj tělesné kultury v českých zemích ve 20. a 21. století, meziválečné období, II. světová válka.
9. Vývoj školní tělesné výchovy a osnov v českých zemích.
10. Institucionalizace tělesné výchovy a sportu od roku 1945 do současnosti, základní dokumenty.
11. Kinantropologie, rámcové vzdělávací programy, školní vzdělávací programy, vzdělávací oblast „člověk a zdraví“.
12. Didaktika tělesné výchovy: definice, cíle, úkoly, metodicko-organizační formy TV.
13. Didaktické postupy, metody, styly, jejich aplikace a trendy.
14. Osobnost učitele TV, klíčové kompetence a dovednosti.
15. Interakce „učitel – učivo – žák“ v edukačním procesu TV.
16. Ontogeneze motoriky, didaktické aspekty motorického učení.
17. Struktura vyučovací hodiny TV, druhy vyučovacích hodin TV podle obsahu i cíle a jejich charakteristika.
18. Tělesná výchova jako prostředek nefarmakologické prevence obezity a nadváhy, výživa, aktivní životní styl.
19. Didaktika zdravotní tělesné výchovy: definice, cíle, úkoly, zařazení ZTV v rámci Rámcových vzdělávacích programů, organizační formy, didaktické aspekty.
20. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a zdravotním postižením, jejich integrace do výuky TV, inkluze.
21. Netradiční pomůcky a jejich využití při výuce TV, aktivity v přírodě jako součást edukačního procesu v TV.
22. Individuální, skupinová a hromadná forma vedení výuky TV, příklady, pozitiva a negativa jednotlivých forem. Využití nářadí a náčiní ve výuce TV, konkrétní příklady.
23. Příprava na hodinu TV na ZŠ/SŠ zaměřená na rozvoj silových, rychlostních, koordinačních nebo vytrvalostních pohybových schopností (věkovou kategorii a konkrétní pohybovou schopnost určí předseda komise).
24. Psychické procesy v TV a sportu. Sportovní činnosti a jejich charakteristika z pohledu psychologie.
25. Adaptace, stres, imunitní systém – význam, hodnocení.
Okruh B)
1. Anatomie člověka, definice, anatomické názvosloví, osy, roviny a směry lidského těla, základní pohyby.
2. Skelet člověka, typy kostí, kostra axiální (osová), kostra apendikulární (končetin), spojení kostí s příklady, druhy kloubů.
3. Svalová soustava člověka, druhy svalů a jejich funkce, svalové vlákno – jeho stavba a funkce. Jak jsou svalová vlákna uspořádána?
4. Oběhový systém – kardiovaskulární soustava člověka, její stavba a funkce. Defekty a onemocnění kardiovaskulární soustavy vyžadující specifický přístup k dítěti v rámci TV.
5. Dýchací soustava člověka – anatomie, morfologie a funkce, horní a dolní cesty dýchací, ventilace a dýchací svaly
6. Trávicí soustava člověka – anatomie, morfologie a funkce, mechanické a chemické zpracování potravy, bazální metabolismus
7. Močopohlavní soustava člověka – anatomie, morfologie a funkce, anatomie a fyziologie ledvin a odvodných cest močových, složení moči, vznik a charakteristika pohlavních buněk, menstruační a ovulační cyklus a jeho řízení
8. Endokrinní systém člověka – anatomie, morfologie a funkce, řízení endokrinního systému, endokrinní žlázy a funkce produkovaných hormonů
9. Nervová soustava člověka – anatomie, morfologie a funkce, anatomie centrální a periferní nervové soustavy, vznik a vedení nervového vzruchu, motorika z hlediska centrální a periferní nervové soustavy
10. Smysly člověka – anatomie, morfologie a funkce, anatomie a fyziologie smyslových orgánů (zrak, sluch, čich, chuť, hmat), řízení a zpracování smyslových informací v koncovém mozku
11. Bioenergetika, bazální metabolismus, energetická náročnost pohybu, využití pro
řízení pohybového tréninku, u dětí, dospělých a seniorů.
12. Živiny, využití při krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé zátěži, metabolismus, využití pro řízení pohybového tréninku
13. Buňka, krev, proměnné, změny v důsledku pohybového zatížení, únava
14. Diagnostika, terénní, laboratorní, invazivní, neinvazivní, využití pro řízení pohybového tréninku, u dětí, dospělých a seniorů
15. Srdeční frekvence, srdce, klidová SF, maximální, kinetika SF, využití pro řízení pohybového tréninku, u dětí, dospělých a seniorů
16. Spotřeba kyslíku, přímé a nepřímé stanovení, ventilace, respirační parametry, RER, využití pro řízení pohybového tréninku
17. Laktát, pH, kinetika LA, ANP, aerobní pásmo, anaerobní pásmo, využití pro řízení pohybového tréninku, u dětí, dospělých a seniorů.
18. Adaptace, buněčná, orgánová, trénovanost, zdatnost, kondice, prevence, u dětí, dospělých a seniorů
19. Tělesné složení, metody, BMI, vývojové grafy, využití pro řízení pohybového tréninku, u dětí, dospělých a seniorů
20. Tělovýchovné prostředky ZTV – obecné, vyrovnávací cvičení, metody
21. Funkční diagnostika podpůrně pohybového systému.
22. Držení těla, metodika hodnocení držení těla, nejčastější odchylky, kombinované svalové dysbalance.
23. Pohyb, základní proměnné, charakteristika pohybového zatížení, u dětí, dospělých a seniorů, zásady tvorby intervenčních pohybových programů.
24. Druhy oslabení – základní charakteristika, vhodná a kontraindikační cvičení
25. Pohyb jako prevence „civilizačních onemocnění“, kardiovaskulárních onemocnění u dětí, dospělých a seniorů, žen a mužů
Okruh C)
1. Sportovní trénink (cíle, úkoly, složky a formy).
2. Zatížení, zotavení, regenerace, kompenzační cvičení.
3. Adaptace, princip superkompenzace, prevence zranění.
4. Silové schopností (determinanty, diagnostika, metody rozvoje).
5. Rychlostní schopnosti (determinanty, diagnostika, metody rozvoje).
6. Vytrvalostní schopnosti (determinanty, diagnostika, metody rozvoje).
7. Koordinační schopnosti (determinanty, diagnostika, metody rozvoje).
8. Řízení sportovního tréninku, etapy sportovního tréninku (plán, realizace, vyhodnocení).
9. Struktura tréninkové jednotky v různých obdobích ročního tréninkového cyklu s přihlédnutím věku a výkonnosti.
10. Osobnost a typologie trenéra.
11. Specifika tréninku dětí a mládeže, předčasná specializace, specifika tréninku žen.
12. Problematika aklimatizace a její vliv na sportovní výkon, trénink ve vyšší nadmořské výšce.
13. Antropomotorika jako vědní disciplína, definice, charakteristika, etiologie, obsah, předmět a vymezení v soustavě věd o pohybu.- testy, testový profil, testová baterie, princip hodnocení, systémy, interpretace.
14. Lateralita, definice, dělení, ontogeneze, lateralita vs. rizika i upřednostňování laterality, nápravná cvičení preferovaného jednostranného zatížení.
15. Motorické schopnosti a motorické dovednosti, charakteristika, definice, motorický výkon, metody testování motorické výkonnosti.
17.Tělesná stavba jako faktor výkonnosti – somatotypologie.
18. Zdatnost – definice, zdravotně a výkonově orientovaná zdatnost, hodnocení
19. Testy aerobních a anaerobních předpokladů, testování pohyblivosti
20. Terénní a laboratorní testování ve sportu, teorie měření, chyby měření, deskriptivní statistika.
21. Newtonovy pohybové zákony – aplikace na tělesných cvičeních, základní jednotky SI, převody odvozených jednotek, biokinematická dvojice, smyčka, biokinematický řetězec, biomechanismus.
22. Kinematika hmotného bodu, rychlost, zrychlení, obecný pohyb, volný pád, šikmý vrh.
23. Dynamika – impuls síly, hybnost, zákon zachování hybnosti, momentová rovnice.
24. Energie, zákon zachování energie, práce. Magnusův jev.
25. Hydrodynamika.a její aplikace při plavání
26. Gymnastika – popis biomechanických principů prostných, přeskoku, cvičení na hrazdě (konkrétní prvek vybere předseda komise).
27. Atletika – popis biomechanických principů běhů, skoků, hodů a vrhů (konkrétní disciplínu vybere předseda komise).
28. Plavání – popis biomechanických principů splývání a pl. způsobu kraul, prsa (konkrétní prvek vybere předseda komise).
29. Lyžování – popis biomechanických principů sjíždění, zatáčení, běhu na lyžích (konkrétní disciplínu určí předseda komise).
30. Biomechanické vyšetřovací metody.
Doporučená literatura:
Historie TK:
KÖSSL, J., KROUTIL, F. a kol. (1982). Malá encyklopedie olympijských her. Praha.
KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M. (1999). Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury I. – III. (druhé vydání). Praha: UK FTVS. ISBN: 80-7184-608-2.
KÖSSL, J. KRÁTKÝ, F. MAREK, J. (1986). Dějiny tělesné výchovy II. (1848 do současnosti). Praha: Olympia.
KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M. (1999). Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury I. – III. (druhé vydání). Praha: FTVS UK. ISBN: 80-7184-605-2.
Didaktika TV:
DVOŘÁKOVÁ, H. (2000). Didaktika tělesné výchovy a dětí s hendikepy. Praha: Univerzita Karlova. ISBN: 80-7290-005-6.
FIALOVÁ, L. (2010). Aktuální témata didaktiky. Školní tělesná výchova. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1854-8.
FIALOVÁ, L., FLEMR, L., MARÁDOVÁ, E., MUŽÍK, V. (2015). Vzdělávací oblast Člověk a zdraví v současné škole. Praha: Karolinum. ISBN: 978-80-246-2885-1.
HODAŇ, B. (2000). Úvod do teorie tělesné kultury. Olomouc: UP.
HRABINEC, J. a kol. (2017). Tělesná výchova na 2. stupni základní školy. Praha: Karolinum. ISBN: 978-80-246-3625-2.
JANSA, P. (2018). Pedagogika sportu, Praha: Karolinum. ISBN: 978-80-246-3986-4.
KOVÁŘ, K. a kol. (2023). Aktivní škola, inspirace pro podporu pohybových aktivit žáků (metodická doporučení). Praha: ČSI. ISBN 978-80-88492-37-5. Dostupné: https://csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2023_p%c5%99%c3%adlohy/Dokumenty/MD_Aktivni-skola_Inspirace-pro-podporu-pohybovych-aktivit.pdf
RICHTER, Ch. (2006). Konzepte für den Schulsport in Europa: Bewegung, Sport und Gesundheit. Aachen: Mayer & Mayer. ISBN: 978-3-89899-225-1.
SIEDENTOP, D. (2006). Introduction to physical education, fitness, and sport. New York: McGraw-Hill. ISBN: 9780078095771.
VLČEK, P. (2019). A critical analysis of the Physical Education curriculum in the Czech Republic, Berlin: Logos Verlag. ISBN 978-3-8325-4961-9.
Psychologie TV:
SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B. (2009). Psychologie sportu. Karolinum.
Anatomie:
ČIHÁK, R. Anatomie 3. Praha: Grada 2016, ISBN 978-80-247-5636-3
DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. Praha: Grada 2009, ISBN 978-80-247-3240-4
Fyziologie:
OREL, M. Anatomie a fyziologie lidského těla. Praha: Grada 2019, ISBN 978-80-271-0531-1
Zdravotní TV:
STRNAD, P., PRAJEROVÁ, K. (2022). Zdravotní tělesná výchova. Praha: Karolinum, 228 str., 1. vydání. ISBN: 978-80-246-5340-2 LEVITOVÁ, A., HOŠKOVÁ, B. (2015). Zdravotně-kompenzační cvičení. Praha: Grada, 2015. ISBN: 978-80-247-4836-8
Sportovní trénink:
CACEK, J., GRASGRUBER, P. (2008). Sportovní geny. Brno: CPress.
DOVALIL, J. a kol. (2012). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.
DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., RYCHTECKÝ, A., HAVLÍČKOVÁ, L.,
PERIČ, T., SUCHÝ, J. (2008). Lexikon sportovního tréninku, Praha: Karolinum.
JANSA, P. DOVALIL, J. (2007). Sportovní příprava. Příbram: Bptisk. ISBN 80-903280-8-3.
HOCHMANN, A., LAMES, M., LETZELTER, M. (2010). Úvod do sportovního tréninku. Prostějov: Sdružení sport a věda.
KAMPMILLER, T. a kol. (2012). Teória športu a didaktika športového tréningu, Bratislava: UK FTVŠ.
PERIČ, T., DOVALIL, J. (2010). Sportovní trénink, Praha: Grada.
PERIČ, T., SUCHÝ, J. a kol. (2010). Identifikace sportovních talentů, Praha: Karolinum.
SLEAMAKER, R. (1996). Systematisches Leistungstraining, Schritte zum Erfolg. Aachen: Meyer & Meyer.
Antropomotorika:
HÁJEK, J. (2012). Antropomotorika. Praha: UK PedF,
MĚKOTA, K., BLAHUŠ, P. Motorické testy v tělesné výchově. Praha: SPN, 1983
ČELIKOVSKÝ, S. a kol. (1990). Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. Praha: SPN,
MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. (2005). Motorické schopnosti, Olomouc: UP FTK.
Biomechanika:
KARAS, V. (1990). Biomechanika tělesných cvičení. SPN, Praha.
Moodle kurz dostupný všem studentům PedF UK: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=13593
Bakalářská práce
Student si vybírá vypsaná témata, která jsou uvedena u jednotlivých vyučujících na stránkách katedry. Ve vyjímečných případech si může vymyslet vlastní téma bakalářské práce a dohodnout se přímo s vyučujícím (po schválení garantem studijního programu). Student odevzdává bakalářskou práci nahráním do systému SIS. Při obhajobě předkládá minimálně 1 výtisk práce, která mu je po obhajobě vrácena. Nezáleží na způsobu, jakým je výtisk svázán.
Témata pro letošní rok
prof. PhDr. Soňa Jandová Ph.D.
PhDr. PaedDr. Ladislav Kašpar Ph.D.
Zadávání práce
Práce se zadávají v systému SIS ve spolupráci s vedoucím práce. Doporučujeme zadávat témata až po konečné finalizaci názvu práce, neboť jej poté nelze měnit (jedině po schválení studijním oddělením). Doporučený termín zadání tématu do SIS: 3 měsíce před termínem odevzdání práce.
Vzor informovaného souhlasu a zadání je zde: KTV_Informovany-souhlas 23 24.docx
Struktura a rozsah práce
Struktura práce ke stažení zde.
Pokyny pro vypracovávání práce
Rady a tipy k přípravě obhajob na KTV
Formulář pro zadání bakalářské práce ke schválení EK KTV PedF UK
Informace a šablona bakalářské práce
Přihlašování na státní závěrečné zkoušky
Forma odevzdání práce:
Práce se odevzdává nahráním do systému SIS, jeden výtisk práce je třeba přinést k obhajobě práce. Tento výtisk je studentům po obhajobě vráce. Min. týden před ohajobou práce student obdrží posudek vedoucího a oponenta práce. Oponenta zpravidla určuje garant ve spolupráci s vedoucím katedry a po dohodě s vedoucím práce.
Studenti musí odevzdat finální podobu práce svému vedoucímu nejpozději 14 dnů před termínem odevzdání v SIS tak, aby práci stihl vedoucí zkontrolovat a schválit.
Pokud se student přihlásí ke SZZ nebo obhajobě, poté se potřebuje ze zkoušky omluvit, je třeba zaslat mailem žádost sekretářce a vedoucímu komise.
Odevzdání práce
Studenti musí odevzdat finální podobu práce svému vedoucímu nejpozději 14 dnů před termínem odevzdání v SIS tak, aby práci stihl vedoucí zkontrolovat a schválit.
Další formuláře
Kontaky
Velmi rádi zodpovíme Vaše dotazy či vysvětlíme problematiku, která je v naší odbornosti.
